Rostl jednou jeden bor. A tam rostla jedna obyčejná borovice, která stála v řadě a lemovala pěšinku vyšlapanou zvěří. Tam je nora nic zvláštního,že ano.
Obyvatel tohoto malého příbytku je jezevec Jan Mrzout. Je taky pořád zamračený a láteří na hravé veverky, když hbitě lezou po stromech,, Přestaňte pro jezevcepána tropit neplechu". Veverky, hlavně ty v pubertě se mu začnou chechtat a ty které jsou maximálně drzézačoy vřískat a nadávat mu: ,,Mrzout si vyšel mejt se, co!" nebo tohle: ,,Mrzochu, Smraďochu!"A on je seřve, ale ony se pustí ještě do větších lotrovin s ještě větší vervou. Jezevec to pak vzdá a jde číst Karla Jezevce-Hynka Máchu do spižírny.
Má tam křeslo. Vezme si nějaký chutný hřib,klouzek a když má veliký hlad vezme si grilovaného hraboše.Abyste rozumněli,rád chodí na houby.Jednou si řekl:,,Slyšel jsem, že u Dobřichovic parádně lilo,tak bych mohl třeba s Hubertem Smrčkem na vynikající hříbky"!! A tak si vzaly košíky a lesním vlakem WOLF F6 . Jedou rychlostí nevídanou.Brzičko jsou na místě. Oba jezevci čichají vůni hub a myslí si,,Jezevčice skákavá, to bude houbaření"! A opravdu hub je jako much a : kozáky,klouzky pýchavky,bedle,babky no prostě edém.Potom ale Jan Mrzout ucítí štiplavý zápach. Ovane ho vítr. Brzy však už nevidí protože se dusí mezi kouřem a prachem.
Pokračování příště...
-Lajka