Zvířecí poezie

Poezie-tedy básně a epochy jsou nádherné literární útvary. A co teprve když jsou zvířatech. Přejeme vám čtenářský požitek při čtení básní bude tam i báseň se kterou jedna ze členek vyhrála 3. místo v literární soutěži ,Srdce ve kterém bydlím". 

Lov:

Psi štěkají a pádí plnou parou vpřed,

z napjetí musí mít snad žaludeční vřed.

Srna klopýtá a téměř nedýchá,

rychlostí ji již v boku píchá.

Strhla ji k zemi jedna rána,

velectěného kníže pána. 

Psi se vrhají kořist,

už je beztak v nebi, pán si tím je jist.

Smutné to prázdno bez srny plavé,

kdoví, proč nikdo lítostí nevzplane.

Život je záhada,

proč někomu je milá zahrada.

Proč jeden je alergik a druhý má nemoc,

Pane Bože, zachraň nás, pomoc. 

Kočka:

Kdysi se u nás toulávala,

kočka morovatá malá.

Já vždy ji zavolala,

aby se u nás vyspala,

tajně u mne v posteli se choulila.

Já jen se ze spaní na ni culila. 

Jakmile svítat začalo, 

to sladké mazlení ustalo, kočku pryč

Mami, nene, jen po ní nekřič.

Psí oddanost:

Jakmile dveře otevřeš,

vypni se, už to neřeš,

jelikož psí štěkot tě zdraví,

čeká tu teriér hravý,

Sní se mu běhati po Stromovce,

Nejen být na provázku jak černá ovce,

Ta psí oddanost je nečekaná,

jak to zvíře ctí svého pána.

Pláču pro psy, když jsou týráni,

mým snem je odstranit ty tyrany. 

 Krásné labutě:

Vzpomínka je jako voda,

Ať ji přechovává mylord či vévoda,

Když labutě odlétají, když mizí,

Obklopí mne svět s tou svou krizí,

Spolu s labutěmi se vzpomínky ztrácí,

když odlétají krásní ptáci.

Nadpřirozeně krásné labutě,

s nimi se cítím jako dítě na moutě!

Jakmile uvidím bílé,

nádherně bílé velké ptáky,

ony plavou a já taky.

O labutích bych chtěla dodat, 

že na ně budu do smrti volat:

Labutě, labutě provázejte mě v životě,

až půjdu navždy na kutě,

až na vašich křídlech budu smět létat,

Do copů si vaše pírko zaplétat.

Zatím vás budu následovat dál,

Nevadí mi, že nejsem vaše královna, váš král.